AMBASADOR - TOMÁŠ MALICH21. únor 2022

AMBASADOR - TOMÁŠ MALICH

Jméno: Tomáš

Příjmení: Malich

Datum narození: 09.05.1984

Profil na sociálních sítích: Facebook - @Tomáš MALiCH, Instagram - @tomas_malich

PŘÍBĚH

Tak jak to často bývá, i u mě to začalo novoročním předsevzetím, konkrétně na začátku roku 2017. Tomu předcházelo pomalé přibírání na váze a úbytek košil, které by se pohodlně zapínaly přes bříško. A kdy jindy začít než na nový rok?

Já začal analýzou možností. Prvotní otázka byla rozhodnout se, zda se začít hýbat a nebo nežrat. :) Zjistil jsem, že tu kachnu, pizzu a pivo prostě z jídelníčku neškrtnu. Tedy nebylo zbytí.

Otázka, která následovala byla „jak se budu hýbat“? Tenis a fotbal, který jsem dělal od mala byl najednou časově náročný a v případě tenisu se zdálo, že i výrazně dražší záležitostí. Hledal jsem něco k čemu nikoho nepotřebuji. Čemu bych se mohl věnovat jak mi práce a rodina dovolí. Kde nebudou velké počáteční investice, kdyby mě to nebavilo anebo mi to nešlo - kdybych jen býval tušil, vrátil jsem se k tenisu a zaplatil si soukromého trenéra. Dnes v šatně převažuje sportovní oblečení nad košilemi a v botníku běžecké boty nad všemi ostatními. Je to až úchylka. :)

K běhu jako takovému jsem se dostal převážně přes svého kamaráda Patrika, který mě vyhecoval, abych s ním zkusil začít běhat, za což mu díky! Do té doby pro mě byl BĚH sprosté slovo a všichni běžci přinejmenším ŠÍLENCI.

Začátek byl utrpení. Ale postupně to začínalo jít. Najednou se zvyšovala uběhnutá vzdálenost a snižovalo tempo, a to až do doby, než mi koleno řeklo STOP. Po pár měsících nastala nucená pauza, která trvala skoro půl roku. Říkal jsem si, že ten běh pro mě asi opravdu není a ukončil jsem rok 2017 s 361 uběhnutými km.

O to těžší bylo si následující novoroční předsevzetí zopakovat a vyhecovat se na druhý pokus. Šel jsem do toho, nedržel se při zemi a dal si cíl 1000 km. Koleno drželo, kila šla dolu. Do toho jsem se dozvěděl o našem zaměstnaneckém běžeckém klubu Running Lions do kterého jsem se obratem přihlásil. Potkal jsem zde spoustu podobných nadšenců a běh byl zase o něco veselejší a už ne tolik individuální sport. Přes klub jsem se také dozvěděl o RT. Začal jsem jezdit na závody, dával si cíle v podobě překonávání svých osobních „rekordů“ (taková ta klasika – „příště to bude pod X“ pak zase „pod Y“, atd.). A tohle všechno mi pomohlo své předsevzetí splnit. Rok 2018 jsem uzavřel s 1118 km a cítil se nesmrtelný :)

V roce 2019 jsem na sobě začal pozorovat „závislost“ (když jsem nešel pár dní běhat, nebyl jsem to já, cítil jsem se nesvůj). Největším zážitkem tohoto roku bylo asi absolvování Pražského půlmaratonu, ke kterému jsem se dostal jak slepý k houslím – předseda klubu napsal na všechny členy info, že se uvolnilo jedno startovné a kdo první zareaguje, ten běží. Já byl toho času v autě na D1, bliklo mi to na displej a odpověděl jsem během 3 vteřin „ JÁ“. Vzápětí jsem dostal odpověď, že to jsem opravdu já. Následující tři dny jsem si nadával a přemítal jsem co jsem to na sebe upletl za bič. Myslím, že jsem dokonce měl několik variant výmluv proč neběžet. Pochop, že do té doby jsem uběhl vkuse maximálně 10 km a byl jsem na umření. A půlmaraton měl být už za měsíc, a to není zrovna moc času natrénovat. Když opaření opadlo, muselo se začít makat. Během toho měsíce jsem si do tréninku zařadil i tři 15 km výběhy (víc to prostě nešlo). Následně jsem se šel postavit na start s tím, že to snad nějak urvu silou vůle. Ten den mi to sedlo skvěle nebo to tak ze začátku alespoň vypadalo. Prvních 12 km byla procházka růžovou zahradou, následovala trochu krize, která se na občerstvovací stanici částečně zlomila a do 18 km to zase docela šlo (sice to už nebyla procházka, natož někde nějaká růže, ale šlo). Když už jsem si říkal, že to mám v kapse, že už jen kousek, nastala krize jako nikdy. Poslední tři km se mi motaly nohy a měl jsem pocit, že to asi vzdám. Ale nevzdal. Odměnou mi v cíli byla neskutečná euforie a čas něco málo přes 1:45 (o tom co následovalo následující 3-4 dny, jak vypadala moje chůze a ke kterým zvířatům jsem byl přirovnáván, zase někdy jindy).

Dalším průlomem roku bylo „uvrtání“ mých nejbližších kamarádů Petra, Patrika, Honzi a Dana, aby se mnou začali závody absolvovat. Chvilku to vypadalo, že jsem právě přišel o 4 kamarády :), ale nakonec se chytli (asi zabral argument, že občas někde zůstaneme na pivo a uděláme si hezký pánský víkend – do dnes je podezřívám, že ze začátku doufali ve víkend bez běhu, že se z toho běhu prostě nakonec nějak vykecaj). Do dnes z toho je úžasná tradice i přes to, že se z pánského víkendu pomalu stávají víkendy rodinné.

Rok 2020 a 2021 se už „jen vezu“ na téhle běžecké vlně. Aktuálně mám 5ku pod 20 min (konkrétně 19:28). Roční cíl 2000 km je už standard. V roce 2021 jsem si dal 12 půlmaratonů a utržil jsem celkové 3.místo (2. v mužích a 1. ve své kategorii) v Malé RunTour. Postupně se seznamuji s dalšími běžeckými seriály nebo projekty (za zmínku stojí hlavně Vltava Run, který je obrovským zážitkem), za což patří díky především kamarádovi Jirkovi, který mě vždy do něčeho podobného uvrtá. Zároveň poznávám spoustu nových fajn lidí z běžeckého prostředí, kteří pomalu rozšiřují i můj okruh kamarádů. Dnes už je pro mě běhání radost!

Tyto řádky prosím neberte jako vychloubání se, protože není, čím se chlubit, nejsou to žádné světové rekordy, na to máme jiné frajery. Za mě je jedním z nich můj přemožitel a vítěz Malé RunTour Luboš, který i se svým handicapem běhá úžasně a je pro mě hrdinou a vzorem. A když to jde u mě, a když to jde u Luboše, tak to může jít i u vás, všechno ostatní jsou výmluvy. Možná to u běhu není hned, ale progres dříve nebo později nastane. Navíc u běhu platí dvojnásob, že CESTA JE CÍL. Pro ty z vás, kteří jste na úplném začátku – vydržte, zlomí se to a z běhu může být energetická droga, náboj, restart a možná i jeden ze smyslů života. ;)

PS: dvě speciální díky nakonec. To první patří mé rodině, která mě v běhání podporuje a často se ke mně přidává. Co se týče dětí (Evička, Martinka a Laurinka – Marťa trvala na tom, že když jmenuji kamarády, musím i je :D), je to někdy více, někdy méně dobrovolné, ale pro mě je to vždy velká potěšení. A to druhé směřuje ke Šmergimu, který se mnou absolvoval nejvíc RunTour závodů a loni třeba úplně všechny. Díky!

DOTAZNÍK

Jak dlouho s RunTour běháš? Od května 2018 (Ústí nad Labem)

Jak ses se k RunTour dostal? Přes mého zaměstnavatele (tehdy Česká pojištovna, nyní Generali Česká pojištovna), který byl v tom roce generálním partnerem RunTour.

Co se ti na RunTour nejvíce líbí? To, že je to závod pro každého, dá se absolvovat s rodinou i přáteli a pestrost v podobě několika různých lokací.

Jaký je tvůj oblíbený RunTour závod? Všechny :) každý je něčím specifický (ČB protože jsou po zimní pauze první a po cestě zpět je pravidelná zastávka na smažáka / ÚnL protože to byl můj první běh s RunTour a běhání podél vody je vždy fajn, navíc mám slabost pro místní most / Brno protože kopce, přehrada a večerní Brno / Praha protože rovina, domovina a fun club / Pardubice protože exkluzivita v podobě místa kam se člověk normálně nedostane / Ostrava a Olomouc protože dlouhá cesta, pokecáme s klukama v autě a zůstáváme večer na pivo, navíc park a i železárny mají kouzlo a park i vůni / KV protože odtud je má žena a vždy se sem rádi vracíme / a Liberec jsem měl rád, protože ty kopce jsou masakr)

Proč bys RunTour doporučila ostatním? Právě pro všechny ty důvody v předchozích dvou otázkách, pro fajn lidi, které na závodech potkáš, ať už to jsou běžci nebo lidi, kteří se kolem závodů „motají“ :)

Jakou distanci nejraději běháš? Na RunTour 5ku, protože jsem ukecal několik svých přátel a celou rodinu, aby se mnou závody absolvovali a nikdo z nich na 10ku nechce :) Jinak si dám cokoli, jen na ten maraton se pořád nějak necítím, ale kdo ví?

Na jakém netradičním místě by sis RunTour chtěla zaběhnout? Jsem původem z Doks u Máchova jezera a bylo by fajn běžet závod někde tam.

Co pro tebe RunTour znamená jedním slovem? První co mě napadlo je RADOST, ale to už je ve sloganu RunTour, tak třeba ZÁŽITEK.

Fotogalerie

312697 KČ NA CHARITU

Každou registrací přispíváte na dobrou věc

ČEZ RunTour není jen o běhání. Je i o pomoci druhým. Každý rok vybíráme finanční příspěvek na charitativní subjekty. Ani letos tomu nebude jinak! 50 Kč z každého startovného poputuje na dobrou věc. Navíc také můžete přispět i dobrovolným příspěvkem v jakékoliv výši a podpořit ty, kteří to potřebují ještě více. Děkujeme!

Výsledky 2022

Velká RunTour

  1. Karel Splítek
    Karel Splítek 3784 bodů
  2. Jiří Bradáč
    Jiří Bradáč 3634 bodů
  3. Jan Svatoň
    Jan Svatoň 3608 bodů
  1. Adéla Fábry
    Adéla Fábry 3324 bodů
  2. Petra Vašinová
    Petra Vašinová 3116 bodů
  3. Soňa Barvenčíková
    Soňa Barvenčíková 2976 bodů

Malá RunTour

  1. Kryštof Vilk
    Kryštof Vilk 4544 bodů
  2. Pavel Vokál
    Pavel Vokál 4276 bodů
  3. Luboš Vachutka
    Luboš Vachutka 4272 bodů
  1. Jana Smutná
    Jana Smutná 4210 bodů
  2. Alena Tylšová
    Alena Tylšová 4136 bodů
  3. Barbora Heřmanovská
    Barbora Heřmanovská 3832 bodů

Partneři

Partneři závodu Kopřivnice: Legenda Emil