fb-pixel

AMBASADOR - HANA KLOCOVÁ5. srpen 2021

AMBASADOR - HANA KLOCOVÁ

Jméno: Hana

Příjmení: Klocová

Datum narození: 13. 8. 1991

Profil na sociálních sítích: @hanibezi

PŘÍBĚH

Přemýšlela jsem, jak svoje vyprávění začnu a došla jsem k tomu, že vlastně běhám od začátku v nějakých životních etapách. Ta první by se mohla jmenovat "Etapa hubnoucí" a začíná tím, že jsme se přestěhovali do jižních Čech. Jó a tady jsme se s partnerem rozežrali. Všechno jsme chtěli ochutnat a pivečko k tomu. No, moje váha šla pěkně nahoru a kupodivu mi ani nepřišlo divné, když jsem oblékla pak už jen partnerovy kalhoty. Vyjedla jsem se na devadesát kilo a až po půl roce jsem si řekla dost. Ač mi běh nebyl vzhledem k vysoké váze doporučován, já měla vždycky svoji hlavu a začala jsem se v únoru 2017 postupně rozběhávat z chůze. Strašně jsem se za sebe styděla, takže jsem pokoutně běhala brzy ráno lesními cestami. Největší katastrofa byla, když jsem potkala jiného člověka. Zná to asi každý běžec, okamžitě se narovnat, vypilovat styl a tvářit se, že do toho kopce běžím úplně na pohodu.

Ale měla jsem svoje cíle. Ten úplně první závod byl, dá se říct, "za barákem" a to na Hluboké, Velikonoční běh. Mylně jsem si pamatovala, že je to tam rovina.  Ale tam začala moje láska k běžeckým závodům a vyšším cílům. A ten tehdejší byl - natrénovat na RunTour desítku v Olomouci. Bylo to pro mě i psychicky náročné, věděla jsem, že toto už je opravdu velký závod a ačkoli jsem už měla dost kil dole a patřila jsem do úžasné běžecké party, stejně jsem si říkala, jak mě tam vezmou. Zároveň jsem chtěla běžet na počest kamarádky, která tragicky zahynula. A tehdy, 15. 7. 2017 jsem pochopila, že být součástí RunToury, je něco úžasného. Na tom závodě jsme se podpořili s mými běžeckými kamarády, fandil mi tam na trati tatínek a já skončila šťastná... čestně poslední.   Od té doby nováčkům říkám, že se nesmí stydět běhat, protože poslední mají největší potlesk. Ten pocit ve mně zůstal. Nadšení z proběhnutí cílem a být součástí velké běžecké komunity bylo tak velké, že jsem se okamžitě přihlásila na další RunTour desítku v Praze. A na tu jsem nakonec nejela, protože přetížením, před kterým mě všichni varovali, jsem si způsobila zánět v noze a na další závody si musela počkat do další sezóny.

Paradoxně tak začala ta druhá etapa, tedy "Etapa šťastně nešťastná". Tehdy jsem už zhubla do svojí vysněné váhy, začala jsem některé závody dokonce i vyhrávat a myslela si, že máme i doma ideální zázemí. Partner tehdy dojížděl na Moravu, kde mu probíhal policejní výcvik. Zpětně vím, že se začal vracet zasmušilý, málokdy se smál a začal se čím dál víc zavírat do sebe. Teď už vím, jak to tehdy bylo, tehdy jsem neměla ani tušení. Každopádně jednoho dne můj muž neunesl situaci, která tehdy byla, a rozhodl se, že nechce dál žít. Přemýšlím, jak bych to popsala, ale napadá mě jen jedno. Bylo to strašný. Vím, že jsem měla velkou podporu mojí rodiny, kamarádky, se kterou jsme se tehdy sblížily, a přátelství trvá doteď, ale stejně je na všechno člověk v principu sám. Musí to zvládnout sám. Možná, že si spousta lidí myslela, že hlavní emoce u mě byl tehdy smutek. Ale v rámci okolností to byl hlavně vztek. Kolika lidem to zničilo život. Ale musela jsem sklonit hlavu a snažit se, aby všechny tyto hnusy byly brzy za mnou. Jezdila jsem po policejních výsleších, v soukromí se mi rýpala státní policie, kriminální, inspektorát. A já běhala, co to šlo. Vyběhávala jsem ten vztek, smutek a žal. S každým kilometrem jsem si čistila hlavu a byla znovu připravena čelit realitě. Rozhodla jsem se, že absolutně změním svůj život. Ty priority se zkrátka posunuly. Sport ale zůstal. Sport byl totiž ten největší psycholog a při něm jsem i došla k závěru, že já, do té doby radikálně bezdětná, vlastně chci velkou rodinu. Žít pro někoho. No a po pár omylech jsem došla k té nynější třetí etapě. "Etapa mateřská" začala v autobuse, kde jsem poznala svého nynějšího manžela. S tím svým laskavým úsměvem a očima mi pomohl získat jakýsi nadhled. S ním jsem dokázala odpustit tomu zlému, co mě potkalo. A příroda tomu chtěla a já otěhotněla. No, oba jsme na to tehdy čučeli jak joja, ale my jsme zkrátka věděli, že dítě chceme. Ostatně, byl to jeden z našich prvních rozhovorů. Sranda je, že na to, že jsem těhotná, jsem přišla tak, že mi podezřele klesl sportovní výkon.  Ale ani v těhotenství jsem si běhání nechtěla upřít. Takže jsem prostudovala literaturu, inspirovala se jinými maminkami, doktor zavřel oko a já jsem - kompromisně - začala běhat doma na páse, který jsem pořizovala na krizové situace. Měla jsem tehdy asi v nose, protože začala covid doba a já ho využila i na spoustu kilometrů chůze a samozřejmě to běhání u televize. Běhala jsem na něm až do konce sedmého měsíce a jsem za něj vděčná i nyní, když manžel nemůže malého hlídat. Návrat po těhotenství k běhání mi trochu zkomplikoval akutní císařský řez, ale i tak jsem se nakonec rozběhala díky dobré regeneraci brzo a nyní trénuji už zase normálně. Samozřejmě v módu maminka. S hlídáním, na pásu a s kočárkem. Upřímně doufám, že ta další etapa bude se synem, který po mně zdědí tu lásku ke sportu. Ostatně, dali jsme mu to do jména. Jindřich má totiž svátek 15. července. Tedy v datum, kdy jsem běžela tu svou osudovou desítku v Olomouci.

DOTAZNÍK

Jak dlouho s RunTour běháš? Od roku 2017, tedy už pátou sezónu.

Jak ses k RunTour dostala? Svůj první velký závod jsem chtěla běžet v rodné Olomouci a natrénováno na desítku jsem dle plánu měla mít v červenci, takže volba padla na RunTour.

Co se ti na RunTour nejvíce líbí? Rozhodně atmosféra.

Jaký je tvůj oblíbený RunTour závod? Tak to je jasné, navždy Olomouc.

Proč bys RunTour doporučila ostatním? Protože tam opravdu může běžet každý, každý má podporu a odnese si krásné zážitky.

Jakou distanci nejraději běháš? Začínala jsem na desítce, teď se cítím víc jako pětkař a piluju časy.

Na jakém netradičním místě by sis RunTour chtěla zaběhnout? Při jiném závodu byla součást Stezka korunami stromů, takže něco na ten způsob.

Co pro tebe RunTour znamená jedním slovem? Motivaci.

Fotogalerie

116225 KČ NA CHARITU

Každou registrací přispíváte na dobrou věc

ČEZ RunTour není jen o běhání. Je i o pomoci druhým. Každý rok vybíráme finanční příspěvek na charitativní subjekty. Ani letos tomu nebude jinak! 50 Kč z každého startovného poputuje na dobrou věc. Navíc také můžete přispět i dobrovolným příspěvkem v jakékoliv výši a podpořit ty, kteří to potřebují ještě více. Děkujeme!

Výsledky 2021

Velká RunTour

  1. Karel Splítek
    Karel Splítek 3784 bodů
  2. Jiří Bradáč
    Jiří Bradáč 3634 bodů
  3. Jan Svatoň
    Jan Svatoň 3608 bodů
  1. Adéla Fábry
    Adéla Fábry 3324 bodů
  2. Petra Vašinová
    Petra Vašinová 3116 bodů
  3. Soňa Barvenčíková
    Soňa Barvenčíková 2976 bodů

Malá RunTour

  1. Kryštof Vilk
    Kryštof Vilk 4544 bodů
  2. Pavel Vokál
    Pavel Vokál 4276 bodů
  3. Luboš Vachutka
    Luboš Vachutka 4272 bodů
  1. Jana Smutná
    Jana Smutná 4210 bodů
  2. Alena Tylšová
    Alena Tylšová 4136 bodů
  3. Barbora Heřmanovská
    Barbora Heřmanovská 3832 bodů

Partneři